10 statečných - soustředění ve Švédsku 13.8.-21.8.2022

(Zážitky ze Švédska zaznamenal  Martin Snížek)

Stacionární tréninkové kempy (STK) jsou zastřešovány Českým svazem orientačního běhu. Svaz zajistí ve Švédsku ubytování, mapy, tréninky a ambasadory, kteří s účastníky tráví jejich pobyt a pomáhají jim. Jedná se o rozbory tréninků a také stínování a adresování postřehů přímo v lese. Vzhledem k  mapové náročnosti terénů jsou kempy určené pro DH16+ a pro zkušenější DH14. Deset z nás  vyrazilo třetí srpnový týden do Švédské Hållsty.

Obrazová fotogalerie ze soustředění je na oddílovém rajčeti zde.

V sobotu krátce po druhé hodině odpoledne nakládáme zavazadla do bílého Fordu Transit. Čeká nás 24 hodin cesty. V autě pro 9 nás sedí 6. Pavel Janda (trenér), Kuba, Lukas, Jáchym, Ondra a já. Sedmého Vaška budeme nabírat až ve Švédsku. Posádku druhého auta tvoří Přemek, Jenda, Tonda. Řídí Přemkův táta Přemek.

Ve 23:15 se naloďujeme na noční trajekt na trase Rostock - Trelleborg. Trajekt je plný asi z půlky. Jelikož nemáme koupené kabiny, zabíráme místa na gaučích, chvilku po půlnoci řidiči uléhají ke spánku, my ostatní zůstáváme vzhůru, trávíme čas na horní terase, spát jdeme okolo druhé. V 7 se vylodíme a voláme Vaškovi, který trávil noc na terminálu. Úspěšně se shledáváme a vyrážíme na sever vstříc dalším šesti hodinám v autě. Po hodinové koupací pauze v Jönköpingu nám zbývají ještě 4 hodiny.

Okolo třetí na benzínce přebíráme od Vojty Krále (český reprezentant a svazový „ambasador“) mapy na odpolední seznamovák a spolu s nimi ještě klíče k nedaleké klubovně IK STANDARD, kde strávíme příští týden. Klubovna je přízemní dřevěná budova u fotbalového hřiště, žlutý nátěr v barvách klubu vypadá působivě a uvnitř je čisto, z dlouhé chodby plné ramínek se chodí na záchody a do šaten, na druhé straně se nachází velký sál se stoly, kde budeme celý týden spát na matracích, a dobře vybavená kuchyně.

Prvním tréninkem je seznamovák asi 15 minut autem z klubovny. Na parkoviště dorážíme okolo šesté. Vzhledem k tomu, že jsme všichni ve Švédsku poprvé, si vyslechneme od Pavla rychlé trenérské pokyny. Hlavně jít pomalu, mapuje se tu jinak, hodně generalizují, důležitá je buzola. Samozřejmě jsme všichni už viděli mapu ze Švédska, ale vyběhnout do toho, to je něco úplně jiného. Les vypadá jinak než středoevropský. Smrkový nebo borovicový porost, často s kamenitou podložkou, všudypřítomné jsou brusinky, borůvky a lišejníky. Všichni se vydáváme do lesa - první švédské metry jsou ve znamení pomalých azimutů a oťukávání. Po hodině se všichni potkáváme u auta spokojení, nikdo nedělal velké chyby. Vracíme se zpátky na klubovnu, večeři jíme venku s výhledem na západ slunce a fotbalové hřiště.

V pondělí nás dopoledne čekají dlouhé postupy a odpoledne middle. Vyrážíme po desáté, přebíráme mapy, cesta na parkoviště nám zabere necelých 15 minut. Trénink byl náročnější než seznamovák, několik z nás vyrobilo své první velké chyby. Odpolední middle byl zase něco úplně jiného, mapově těžký trénink se výrazně podepsal na časech, všichni jsme více či méně chybovali. Večerní rozbor s Vojtou Králem se proto protáhl až do pozdních večerních hodin.

V úterý vyrážíme opět v deset, čeká nás 45 minut dlouhá cesta. Dnes se do klubovny vrátíme až na večeři. Dopoledne nás čekají okruhy. Krátké rychlé okruhy všechny baví, někteří z nás jsou stínováni přítomnými českými reprezentanty. Obědváme u jezera Sotsjön a odpoledne vyrážíme na mikrosprint a potom na middle s delšími postupy. To znamená, že dohledávky jsou složitější, ale postupy jsou delší.

Ve středu vyrážíme na výlet do Stockholmu, jedeme vlakem z 13 kilometrů vzdálené Eskilstuny. Švédské vlaky jsou čisté, mají stabilní připojení k internetu a sviští až 200 km/h. Stockholm je krásné město s historickým jádrem starým jako Švédsko samo. Město se rozkládá na 14 ostrovech a někdy je označováno jako Benátky severu. Z vlaku vystupujeme na hlavním nádraží, vyrážíme pěšky k radnici, kde se mimo jiné předávají Nobelovy ceny. Chceme se jít podívat dovnitř, to však lze jen s průvodcem na 45 minut dlouhý okruh, tuto myšlenku tedy zavrhujeme a kupujeme pouze vstupenky na radniční věž, ty stojí 80 SEK na osobu a nahoru se smí pouze po skupinách. Každých 45 vyráží nahoru skupina maximálně 30 osob. Důvod nechápeme, dokud se taky nevydáme nahoru. Prvně vystoupáte relativně přijatelných 188 schodů, ty vás zavedou do rozsáhlé kulaté místnosti, jejíž strop tvoří kopule. Moc hezké, ale okolo té kopule musíte projít. Vede tam úzká chodba jen pro jednoho člověka a není krátká. 10 minut nám výstup opravdu trval. Stálo to však za to, výhled z věže je opravdu působivý. Po věži se vydáváme ke královskému paláci. Dopoledne zakončíme obědem u pojízdného stánku nabízejícího smaženého sledě s bramborovou kaší. Po obědě se tramvají vydáváme do Vasamuseet. Vasamuseet (Vasa – muzeum) je postavené okolo suchého doku, do kterého v 70. letech vytáhli a zakonzervovali švédskou fregatu Vasa. Ta se krátce po prvním spuštění na vodu v 17. století potopila (důvodem byla neupevněná děla v podpalubí.) Díky absenci šášně lodní (mořský mlž) se loď dochovala téměř v původním stavu a my ji tak mohli obdivovat v celé její kráse. Vstup mají všichni do 19 let bez poplatku. Po Vasamuseet Pavel úspěšně přemlouvá posádku turistické lodi a zdarma přeplouváme na západnější ostrov. Zde se nachází bývalá pevnost a je odtud krásný výhled na fjord. Do klubovny se dostáváme až po půl desáté. K večeři máme langoše, jíme uvnitř s výhledem na neuklizené stoly.

Ve čtvrtek vyrážíme opět na jih, les je velmi rozmanitý, chvílemi si připadáme skoro jako v Doksech, vzrostlé borovice se jemně chvějí ve větru, podložka je měkká, porostlá mechem a nízkým borůvčím, jinde zas objevujeme pro Švédsko tolik typické velké bažiny a samozřejmě členitý terén se spoustou povrchových útvarů. Dopoledne běžíme trénink sudá lichá, odpoledne kousek dál běháme semtamy. Večer se Jáchym s Kubou pustili do degustace místní lahůdky - surströmmingu. Zkvašené rybičky v plechovce postupně ochutnali i Vašek, Jenda, Ondra a Pavel. Večer společně koukáme na nový Top Gun.

V pátek nás čeká trénink nazvaný diamanty, ze mě jeden z nejhezčích tréninků, všichni vyběhneme najednou, na trati jsou tři ‘uzlovky’, kde se tratě potkávají, jinak máme každý jinou variantu. Tentokrát jsme všichni určitou část trasy stínováni. Večer vyrážíme na nočák v terénu podobnému pondělnímu middlu. Nebylo to nic lehkého. 

V sobotu ráno se nebe mračí, máme před sebou kousek opakovaných startů. To je jedna farstovaná trať, po 4 kontrolách se znovu startuje z hromadného startu. Trénink je zaměřený na kontaktní orienťák. Oběhneme necelou půlku a přesouváme se na rozlučkový middle. Všichni jsou po týdnu vysílení, ale middle nás baví a poslední kilometry v lese si užíváme plnými doušky. Odpoledne je ve znamení balení a úklidu řádně zabydlené klubovny.

Neděle půl šesté ráno  a klubovnou se rozléhá naléhavé zvonění budíku. Je čas. Dobalujeme poslední věci, luxujeme pod matracemi, uklízíme v kuchyni. V půl sedmé svítí slunce, po

více než týdnu opouští obě auta areál IK STANDARD. Cesta na trajekt uběhla rychle. V 15:15 vyplouváme z Trelleborgu, plánovaný čas doplutí: 22:15. Z Rostocku do Prahy je cesta hodně ospalá a zdlouhavá. Na Dobříš přijíždíme v pondělí se svítáním. 

Švédské lesy jsou něco úplně jiného, než známe z Čech, smrkové, borovicové, s bažinkami, kameny, skalami, lišejníky, borůvkami, brusinkami, jezery. V našem případě vše zalité sluncem. A i když šlo primárně o orienťák, zpátky jsme si přivezli mnohem víc, získali jsme zkušenosti a zážitky, na které budeme vždy s úsměvem vzpomínat. Velké poděkování patří Pavlovi Jandovi, bez něj by nejspíš nikdo z nás do Švédska letos nejel, a také druhému řidiči (a skvělému kuchaři) velkému Přemkovi Žižkovi.