Hrobaři z OK Dobříš

...aneb Mistrovství České republiky v horském orientačním běhu 2018. Hrob 2018 nabídl mnohé – závodní prostor v našich nejvyšších horách, krásnou přírodu, výhledy do nedozírných dálek, i nekonečná stoupání, které jsme si museli protrpět z úpatí až na vrchol. Devět statečných přijelo prověřit svou vůli, sílu a zkušenosti nasbírané během uplynulých dnů, týdnů a roků společných tréninků OK Dobříš.

Měli jsme možnost využít příjemného ubytování s veškerým servisem, který nám nabídla rodina Tachezy, kteří se již tolikrát nesmazatelně zapsali do historie našeho oddílu, jako Ti z nejvěrnějších. Ruth se o nás starala jako o vlastní, a s obrovským nadhledem nabídla vše, co jsme potřebovali. Velké díky Ruth!

Na shromaždiště jsme to měli 1,8 km, takže ideální na rozhýbání i na „výklus“ po doběhu. Počasí je milosrdné, orienťácké. Je pod mrakem, 7st plus. Nahoře bude asi chladněji, ale my tušíme, že se cestou nahoru oteplí. Jsme totiž úplně v údolí u Labe. Takže krátké tričko buď hned, anebo po prvních 200 metrech stoupání pro ty, co zase nevěří. Mapa je turistická 1:30 000 a dohledávky tak trochu na tušáka s využitím všech schopností nasbíraných doposud. Omyl v podobě seběhnutí do jiného údolí si fakt nechceme dopřát. Dohledávka s navýšením vzdálenosti o několik km tu není žádný problém. Na první kontrolu to máme 3km vzdušnou čarou během kterých budeme hlavně stoupat. Jsme optimisté a je stále ještě čas na legrácky, které nás brzy opouští a my se soustředíme na to, co nám závod ještě nabídne. První den nabídl zkoušku především vůle.  Tedy nevzdat jenom proto, že posledních 5km už fakt nemůžete, a čeká Vás nejenom dalších 10km, ale ještě k tomu jeden závodní den, který nabídne prakticky to samé. Navíc seběhy, skluzy a klopýtání prudkými kopci bolí čím dál více a vy víte, že to děláte proto, abyste se vzápětí mohli prodírat vysokým borůvčím s kamenitou podložkou do svahu, který v našich terénech potkáte jen těžko. Dělají se mžitky před očima a cestou dolů máte pocit že vidíte, jak se mezi kameny z kopce kutálí i vaše bolavý kolena. A jak vtipní organizátoři slíbili, výška trávy a borůvčí se zvyšuje úměrně s nadmořskou výškou i Vaší únavou. Takže máte pocit, že se borůvčím brodíte už po krk, a stačí jen otevřít pusu pro sladké přemrzlé borůvky, které chutnají více než kdy jindy. Musíme vypadat fakt zoufale, neb při stoupání sjezdovkou, kdy každý krok je bojem o udržení rovnováhy, nám místní pani domácí nabízí rum. Namítáme sice, že jsme závodníci, ale i tak nás dále přemlouvá, ať jdeme do chalupy do tepla. S díky odmítáme, i když chuť na rum byla tak lákavá, že si ho na další občerstvovačce opravdu dám J. Všichni jsme nakonec 1. etapu dokončili s vědomím, že jsme na trati nechali vše, a ještě trochu navíc.  A tak přemýšlíme, jak sami sebe dále motivovat, a kde sebrat sílu a odvahu nastoupit ráno znovu. Navíc – na vyčítání nám se změtí mnoha čísel vytiskli i motivační slogan. „ A zítra zase..“.

Druhý den nás vezou busem 10 min do Špindlu, a pak ještě 10 min pěšky. Překvapivě do kopce. Start je pro změnu do kopce jako Kraaááá…konošova homole. Povzbuzujeme běžce, kteří startují před námi, aby zabrali…START! Na první kontrolu 2,5km, makáme jak to jde. Dnes nám přeje i slunce a zatím máme čas si ho užít. Dnes je to mapově o něco těžší, ještě že nás Kejmil učil ty vrstevnice ( díky Kamile). Chybu sice na jedné dohledávce děláme, když jsme se otočili jen 20m od kontroly, ale jinak vše dáváme bez větších problémů. Sil není mnoho, ale cítíme se lépe než v sobotu. Spíš je to tím, že to je dnes „naposledy“. Každopádně je to závod pěkný, sice dnes již bez rumíka, ale s lepšími pocity. Navíc doháníme i borce, kteří byli před námi a utekli nám při naší chybě. To v nás otevírá netušené rezervy ještě se poprat o lepší umístění, a koncentrovat se na přesnost dohledávek. ..ještě se tedy zmáčkneme…poslední 3 kontroly nejsou zadarmo, těžké dohledávky v sebězích terénem, který není ničím jiným než neprostupnou džunglí bez možnosti orientace a pohybu v prudkém svahu. Kolena a svaly už tolik nedrží…ale my to dáváme a blížíme se bez zaváhání k tomu okamžiku, kdy už „nemusíme“. A podařilo se, jsme v cíli nejen my, ale nakonec všichni stateční. Dnes máme na vyčítání už něco jiného. „ Krakonoš tě chválí! …a zítra už nemusíšJ“

A jaké byly tratě HH40

Sobota 18,5km 980m – skutečnost  25km a 1450m převýšení nahoru i dolů

Neděle 18,2km 920m – skutečnost 26,3km a 1150m nahoru a 1350m dolů

https://hrob-2018.cz/

A úspěch??? Přeci to, že jsme jeli, a neseděli doma. Strávili jsme spolu pěkný víkend v nádherném prostředí. Díky tedy všem. Organizátorům a hlavně taky Tobě: Pavle, Ondro, Pavle, Jano, Aleno, Ondro, Martino i Honzo. A taky Ruth a její rodině.

A za rok…Třeba s Tebou, když jsi se dočetl až sem. Kategorie jsou zde pro každého. Níže přidávám vtipný námět na jeden trénink pro masochisty z okolí Brd. Díky za Váš čas.

Za všechny MB

…a ještě ten trénink. Radím Vám, dejte si před tímto tréninkem i něco kratšího…J

Promnout oči a stihnout před obědem poslední vlak směr Beroun. Ve vlaku posnídat a od nádraží vyrazit poslušně po červené ku svatému Jánu. Za prohýřený týden je třeba se potrestat, a tak nenapravitelné kusy opustí u Herinku cestu Vojty Náprstka a odskočí si přes kopec na vyhlídku nad svatým Jánem, odkud je krásně vidět protější kopec, kde se za 20 minut budete za takovou troufalost proklínat. A to je teprve začátek… Rovinatější pasáž přes Solvayovy lomy ve vás probudí falešný pocit, že to bude odsýpat. Nebude a klam rychle odsype při stoupání na Doutnáč, kde je vždycky hrozný vedro (najděte si na wiki proč) a vy začnete mrčet na celý svět, proč jste si u svatýho Jána nenabrali nějakou vodu z pramenu, který se pouští el. vypínačem. Bubovické vodopády jsou za odměnu a po červené by to bylo na Karlštejn dokonce okolo Královy studny. Jenže “pít umí každej”, a tak se za Kubrychtovou boudou nemilosrdně odbočí vlevo do údolí, kde je to fakt pěkný a nechodí tu touristi. Průběh Karlštejnem je potřeba řádně naprat a ukázat Japoncům českou maratonskou školu. V dalším kopci pak už totálně vytuhnete a pak už jen přemýšlíte, jak se dostat na vlak, který jede dole v údolí. Ať už to píchnete do Třebáně, Řevnic nebo Dobřichovic všude se odměníte rezavým na nádraží. Kdo vydrží až do Černošic, dá si ještě tři vyhlídky a doma bude krotkej jak beránek.