ORIËNTATIE LOOP

Dobříšký orienťák bojuje a boduje i v Belgii aneb zkušenosti našich běžců z Beneluxu.

Letos na podzim jsme měli výjimečnou příležitost si zaběhat v Holandsku a v Belgii (přesněji ve Flandrech). Z jednoho bývalého kolegy a kamaráda z práce Luboše (a Radka N.) se vyklubal orienťák tělem i duší (což jsme dříve netušili, protože jsme tenkrát ani netušili, že existuje orienťák). Slovo dalo slovo a tak jsme se po devíti letech opět potkali – tentokrát už na „Oriëntatie Loop“ - orientačním běhu, kam nás pozval. Křest jsme si odbyli v prostoru zvaném Oostappenheide u městečka Asten. Pro dobříšáky je to zajímavé navíc tím, že je to co by kamenem dohodil (tak deset kilometrů) vzdálené od Mierla, se kterým má Dobříš jako město partnerství. Další důvod cítit se tam jako doma. Kamarád Koen Meynen běhá za klub Hamok, jehož členem bývala i naše členka Alena!!! Jak je ten svět malý.

Řada věcí tam ale jako doma nebyla. Centrum závodu bylo ve velmi příjemném prostředí většího sportovního a rekreačního areálu (v jedné z hal). První zajímavostí pro nás bylo, že registrace probíhá jen na místě, včetně zaplacení poplatku několik euro (4 děti, 6 dospělí) a zapůjčení čipů za jedno euro. Na čipy typu Emit jsme si museli zvykat a připadalo nám, že tyto čipy jsou drobet zastaralé. Zaberou celou dlaň, nalepuje se na ně kus papíru a při čipování se musí přesně přikládat na čtečku. Zlaté naše „moderní“ čipy. S výjimkou mistrovských závodů se startuje, jak kdo příjde na start.

Počet závodníků byl výrazně menší než u nás – v Holandsku 157, na mistrovství týmů 192 a na individuálním mistrovstí Flander 274 borců. A hlavně věková struktura je asi „opačná“ od té, na kterou jsme zvyklí. Dětí a mládeže by člověk napočítal na prstech obou rukou. Běhají tam hlavně dospělí a hodně dědů (jak říkala Juli). Něco jako pravidelné tréninky tam víceméně neznají. Asi jim jako tréninky slouží některé závody.

Taky počet zúčastněných klubů je menší. V Holandsku jich bylo sice 15, ale OK Dobříš byl sedmým nejpočetnějším se čtyřmi závodníky a dalších osm „klubů“ mělo dohromady 14 účastníků. V zásadě se vždy účastnily 4 větší kluby (každý nad 50 závodníků) a za ostatní vždy jen dva tři běžci.

Systém tratí a „kategorií“ je pro nás dost nezvyklý. Je prostě vytyčeno několik tratí, často devět, a člověk si může vybrat, v jaké chce soutěžit. Většinou podle délky. Naše známé kategorie D-12, D-16… jsme pak zahlídli ve výsledcích po mezičasech. V celkových výsledcích jsou ale schované za svými názvy jako žáci, naděje, junioři, masters, senioři… Aspoň že H jsou i tam hoši a D dívky :-)

Samotné tratě pro nás byly hodně nezvyklé, písčitá půda, skoro rovný terén (maximální převýšení tak dva metry) se spoustou cest a cestiček, ale kontroly dobře schované, takže člověk musel číst v mapě každou čárku – a nebo pak zuřit při dlouhých dohledávkách.

Poslední odlišností, která ale chyběla jenom Kláře, byla absence vyhlašování – výsledky si prostě přečtete druhý den na internetu a hotovo.

Každopádně to pro nás byl nádherný zážitek a jsme moc rádi (a vděčni Koenovi), že jsme to zažili.

Luboš, Romana, Klára a Julie Nentvichovi

PS: Zdroj dalších informací – stránky Vlámského svazu orientačního běhu

Ukázka map a terénů, ve kterých jsme běhali: 

Výsledky „krátké obtížné“ tratě na Vlámském mistrovství 29.11.2015 – Kesselse Heide:

Ukázka grafického znázornění výsledků – po kontrolách:

Takto se můžete podívat jak vypadala vaše sezóna: